I se vším foto vybavením, a že ho nebylo málo, jsme začali šplhat po vlhké a klouzavé skále ( k mé nemalé radosti ). Kuba, velký horolezec, se vyšplhal na vrchol jedna dvě, mně ta ale chvíli dalo. Když jsem se nějak dostal na vyhlídku i já, nezbývalo moc času polapit dech a rychle připravit techniku. Hazard stál za to, fotky se vydařily nádherně a to je nejdůležitější. Jo a možná bych ještě dodal, že cesta dolů byla mnohem horší.